Březen 2013

Holidays :3

30. března 2013 v 0:03 | Christine |  Ch. Deník
Bože, prázdniny, co víc si přát? Měkká postel, notebook, kafe,Rrafaello, joginské pozdravy slunce a můj nejlepší kamarád spánek. Tohle je ráj... Dneska jsem se dokopala k dokončení třetí část povídky, takže můj mozek už vypnul. Takže už jen chci všem popřát, aby si užili zbytek prázdnin (:

Jako vždy zastávka v Apple Store ↑↑


A foceni v kabinkách, kde jsme vždy strávily tak půl hodiny, a poprvé jsme na sobe oblékly overaly :D ↑↑ (Bloncka kámoška Nikol, hnědovlasej brejlounek jsem já :3 :D )

Btw. Ten pocit, když na sobě máte poprvé overal..
Btw. Měli jste na sobě někdy overal?
Btw. Jdete spát ve 4:16 a probudíte se v 11:45, taky to znáte?
Btw. Neodpustím si to :D Líbí se vám fotky? o.O


Vzpomínky - 3. část

29. března 2013 v 23:10 | Christine |  Povídky - Vzpomínky
Protože Vivienne má zasekanej počítač, pomalej net a nemá čas, tak i třetí část píšu já. Doufám že se vám bude líbit ... ^^ Budu ráda ,když napíšete jak se vám líbil díl. (:

Hned jak jsem vylezla ze sprchy, jsem poprosila Kláru, aby mi pujčila nějaké její oblečení, protože moje bylo hrozně špinavé.
"Tak tady máš tepláky a tílko, snad ti to bude, já teď musím do práce."
"A kde pracuješ?" Zeptám se zvědavě. Ach, ta moje zvědavost.
"Dělám barmanku v jednom nočním klubu, takže se vrátím až ráno." Podle jejího výrazu usoudím , že se do práce asi moc netěší. Zamíří ven ale ve dveřích se ještě otočí
"Kdybys ještě něco potřebovala tak popros Erika."
"Jasně." blísknu po ní úsměvem a jdu do obýváku, který je spojený s kuchyní. Erik leží rozvalený na gauči a sleduje něco v televizi. Když jsem ho uviděla dech se mi zasekl, vypadal božsky, vlasy měl rozcuchané a neměl tričko! Nemýlila jsem se, když jsem řikala, že sportuje. Měl dokonalý tělo. Konečně si mě všiml.
"Princezna se už osprchovala." podíval se mi do očí a pousmál se, jízlivost už ho přešla. Trochu jsem znejistila, nevěděla jsem co říct, a pořád jsem se musela dívat na jeho vypracovanou postavu. Chtěla jsem se ho dotknout, pomalu přejíždět po tě vypravané hrudi, až ke kalhotům...
Jemně jsem potřásla hlavou, bože, o čem to přemýšlím, vždyť má holku. Ale ani on si mě nepřestával prohlížet.
"Nemáte tu kafe? Celej den jsem neměla kofein." Jemně sebou trhl, aspoň si mě konečně přestal prohížet!
"Jasně, a co bys chtěla?"
"Cappucino, prosím." Sedla jsi na gauč. Zatímco Erik připravoval kafe, prohlížela jsem si obývak, byl menší a celkem hezký, moderní a čistý což mě celkem překvapilo, když jsem si vzpomněla na svůj pokoj, v kterém nebylo nikdy uklizeno, na stole se povalovaly zapalovače, cigára, na zemi oblečení.. Nebyla jsem zrovna typ co by se staral o uklízení. Sáhla jsem si do kapsy. Sakra, já už nemám žádny cíga.
"Ehm, Eriku?" Začala jsem nejistě.
"Ano?" otočil se a vykouzlil úsměv. Ten úsměv! Co jsem to chtěla? Ten úsměv mě dostal.
"Nemáš náhodou cígo?" Rozpačitě se na něj usměju.
"Ale, ale malá rebelka. Jasně že mám. Tady máš kafe a pojď, jdem si dát na balkón." Nabídnul mi camelky a já s vděkem přijala. Bálkón byl hodně malej, takže jsem stály hodně blízko u sebe, ani jednomu to nevadilo. Dali jsme si tři cíga, já si vypila kafe.

"Už je skoro deset, začínájí Sběratelé kostí, dělej chci stihnout začátek." Chytl mě za ruku a vláčel mě do obýváku. Ikdyž už skončili Sběratelé kostí ani jednomu se nechtělo vstát. Otočila jsem se k němu a všimla si že si mě prohlíži.
"Eriku..." Nestihla jsem říct nic dalšího, protože se nahnul ke mě a dlouze mě políbil, nejdřiv jemně ale potom jsem ho povalila na záda a začali jsme se vášnivě líbat, zajel mi rukou pod triko, začal mě pomalu hladit i já jsem se konečně mohla dotknout jeho svalnaté hrudi...

Moje malé přání - 1. část

29. března 2013 v 15:05 | Vivienne |  Povídky - Moje malé přání
Já vím, ještě jsme nedokončily povídku "Vzpomínky" a píšeme další. Ale mě jdou spíš začátky povídek. :D

Jela jsem autobusem, v očích mě štípala sluneční zař. Ale i přes bolest hlavy, křik dětí, a pocitu že musím do školy, cítila jsem se šťastná. Čekal mě jediný den v týdnu, kdy ho můžu vidět. Rozhlídla jsem se kolem sebe, a uviděla vzadu sedět mojí spolužačku. Můj pohled se na chvíli upoutal jenom na ni, nevšila si mě. Pochviličce jsem zjistila že vedle mě stojí docela pěkný kluk, vyšší postavy s kouzelnýma modrýma očima, a šibalským úsměvem, uplně oslněna jeho krásou, mi vůbec nedocavklo že je to můj kamarád z dětství. Asi mě nepoznal, protože mi neřekl ani "ahoj".

Ve škole jsem se loudala, ignorovala svojí kamarádku, a bylo mi úplně jedno že mám jednu pětku za druhou. Jen jsem čekala na poslední hodinu, až uvidím jeho svalnatou postavu. Úsměv, který se vyrovná všem úsměvům z amerických filmů. Jeho hlas, jakoby anděl mluvil. Nastala poslední hodina, nevěděla jsem jestli se těším víc na jeho, nebo Velikonoční prázdniny. Celou hodiny jsem se snažila nedívat se na něj, ale bylo to jako by vám cpali do pusy čokoládu. Pořád se na mě otáčel, nevím proč, vždyť jsem mu ukradená ne?

Mám velké štěstí v něštěstí, jeho skříňka je vedle mé. Takže když jsem odcházela z oběda, stál tam. Věnovala jsem mu vražedný pohled. Ale přerušila nás učiteleka, která na něj začala řvát co tam dělá, vždyť může na svého kámoše čekat venku. Nemohla jsem se uržet a začala se smát, on i učitelka měli stenej pohled, jakoby říkali - co ty se do toho pleteš.

Později večer, asi tak v jedenáct se ozval zvuk facebook zprávy. Co kdo po mě chce? - probliklo mi hlavou. Byl to on. Napsal mi, že potřehl mé oči které poslední hodinu visleli jenom na něm. Ptal se proč, nechtěla jsem prozradit své malé-velké tajemství, o kterém věděli všichni, jenom on si toho nevšiml. Tak jsem to zakecla tím, že měl hezké triko, a vyptávala jsem se kde ho koupil a tak.

Vzpomínky - 2. část

13. března 2013 v 21:58 | Christine |  Povídky - Vzpomínky
Až dneska jsem si vzpomněla že vlastně s Vivienne píšeme na blogu povídky a že jsem na řadě, takže přesně po měsíci je tu další část, tak si jí užijte :3

Po noci kterou jsem celou prochodila venku, jsem zamířila do parku a sedla si na lavičku, když najednou ke mně přišla dívka asi v mém věku.
"Co tu děláš? Vypadáš strašně."
"Ehm, my se známe?" zeptala jsem se zaraženě.
"No přece z brigády obě jsem pracovaly v obchoďáku."
Jo, už jsem vzpomněla, myslím že se jmenovala Klára?
"Klára, že?"
"Jo, co tu děláš? Ještě v tomhle stavu?" A ukázala na mé zmačkané oblečení, neučesané vlasy a zarudlé oči od pláče,
"No, přítel mě vyhodil z bytu a já nemám kam jít." přiznala jsem a sklopila oči k zemi.
" Tak můžeš zůstat u mě, spolubydlící se zrovna odstěhovala, takže se tam v pohodě vejdem a navíc tě tady takhle nemůžu nechat." Chtěla jsem něco namítnout, ale věděla jsem, že má pravdu a navíc vypadala že je rozhodnutá mě dotáhnout k sobě.


"Tak, vítej v mém malém království." usmála se na mě vtáhla mě dovnitř.
"Tady je koupelna, tak se osprchuj a já ti zatím připravím postel." Zavřela jsem se v koupelně a ani jsem se nezamykala, protože mi to přišlo zbytečné. Svlékla jsem se a a pustila jsem na sebe proud horké vody. Bylo to úžasné po noci strávené celé venku. Když najednou někdo otevřel dveře.

"Kláro?"
"Vypadám jak Klára?" zeptal se jízlivě kluk. Kdo to sakra je?
"Ne, Klára je hezčí a milejší" odpověděla jsem stejně jízlivě. Ikdyž to nebyla uplně pravda, protože ten kluk byl božskej. Měl hnědé vlasy které mu padali do obličeje, modré oči a tělo sportovce.
"Nebuď drzá, protože by se ti něco mohla stát, jsme tu sami." řekl výhružně a v tu chvíli se mi málem podlomila kolena. Pomalu mě začal svlékíat očima. Sakra, vždyť já na sobě nic nemám.
"Ehm, možná by jsi měl odejít, nejsem si jistá jestli je teď nejlepší doba na seznamovaní."
"Podle mě je skvělý čas na seznamování ale jestli nechceš mluvit tak ti můžu pomoci se sprchováním." nadhodil laškovně a já na něj zírala s pootevřenou pusou.

Konečně jsem se trošku vzpamatovala "No ani neznám tvoje jméno a ty už by jsi za mnou lezl do sprchy?"
"Jmenuju se Erik, a jsem Klárin přítel. On tu se mnou flirtuje a přitom má vedle v obýváku svojí přítelkyni?!
"No možná by jsi se měl jít věnovat své přítelkyni ne?" nadhodím jízlivě.
"Když myslíš." utrousí, věnuje mi sarkastickej úsměv a odejde.
Ještě když vylézám ze sprchy tak na sobě cítím pohled jeho modrých očí.

Slunce!!

4. března 2013 v 17:23 | Vivienne |  V. Deník
O víkendu vysvitlo sluníčko, a já měla o 100% lepší náladu. A tak jsem zase začala ožívat, a blbnout. Do toho mi začínají jarní prázdniny, takže jsem neuvěřitelně šťastná. Už neposlouchám pochmurné Linkin park, ale veselejší písničky. Našla jsem úžasnou písničku od Saka Noela - Paso.

Moje velká sestřička

3. března 2013 v 18:27 | Vivienne |  V. Co se jinam nevešlo

Ten pocit, když zjistíš, že se známe 10 let. Od školky do pátý třídy jsme se vídali téměř každý den. Vždycky po škole k mamkám do práce stotřicetšestkou. A pak někdy i to přespání u nás, nebo u vás. No a pak další tři roky občas nějaký víkend (o prázninách i týden) stravený u tebe, nebo u mě. Ty litry energyťáků, hodiny u sindicate, a všechno co jsem se tebou zažila, to je prostě užasný. Obdivuju nás, že se pořád vídáme, a že jsem stále BFF, doufám že to tak bude i nadále. Musíme na stejnou střední, i kdyby to byl učňák. Prostě, zažitky s tebou jsou nezapomenutelný, a já věřím, že ani kluci nás nerozdělí. Vím, že tvoje oblíbené jídlo je sushi, vím že miluješ růže a lilie, vím že od malička si přeješ být políbena v děšti, vím že máš svého nejoblíbenějšího plyšáka lachtana Otíka, vím že nesnášíš hello kitty bonbóny, vím že miluješ kávu a bubble tea. A hlavně vím že u tebe budu mít vždy otevřeno, i kdybych provedla cokoliv. Mám tě neuvěřitelně ráda. A jsem šťastná že jsem potkala někoho takové jako jsi TY!