Únor 2013

Americkej úsměv!!

23. února 2013 v 12:26 | Vivienne |  V. Deník
Tak, moc se omlouvám že jsme včera nenapsaly článek, ale nějak jsme to nestihly. Přijela jsem, a čekalo mě vlídné přijetí od Chris, kterou jsem na autobusáku vůbec nečekala. Zašly jsme na bubble tea, což byla moje premiéra. Měla jsem bílou broskev s jahodou, a liči kuličkami. A musím říct, že je to ňamka! :D Doufám že dneska zajdeme zas. ^^ Pak jsme jely domů, a tam vyváděly kraviny na LiveStreamu, Omegle a pak i na Gifyo. Nejlepší hláška večera? "AMERICKEJ ÚSMĚV!"

Miluju tě .. :**


Buzí, buzí, baby.

23. února 2013 v 10:00 | Christine |  Ch. Deník
Hello Guys! Jestli jste si přečetli článek ---> Směr Praha, tak víte že u mě je Vivi :D S Vivi už jsem stihli dvě hodiny kecat o ničem na LiveStream což byla zábava, dokud na nás nevyběhla mamka a seřvala nás že nemůže spát :X Takže jsme museli předčasně ukončit LS, i když nás sledovalo devět lidí! :D Poté jsme se vrhli na Omegle a děsily lidi :D A potom jsme začli dělat Gifyo, takže menší ukázka naší píle a pracovitosti! :D


Přesvícené ale šťastné.. BFF <3


Bang.... A špína je pryč :DD
XOXO
Buzíííí :D

---> Směr Praha

22. února 2013 v 15:31 | Vivienne |  V. Deník
Energyťáky? .. mám!
Popcorny? .. mám!
Mobil? .. mám!
Klíče? .. mám!
Peneženku? .. mám!

Konečně mám sbaleno, a můžu vyrazit za Christine. :3 Už se moc těším, určitě uděláme nějakej Live stream! A možná nás potkáte na Omegle. Snad vyfotíme nějaký fotky, a .. prostě bude sranda!


Já teď momentálně sedím v autobuse, v uším mám RHCP, a LP. Koukám do zasněžené krajiny, a přemýšlím, jestli Chris bude mít z mého dárku radost, jestli budeme mít k večeři moje oblíbené Holubyho rezně. A spousty dalších věcí.

Večer očekávejte článek .. :3


Muzika pro králíka :DD

18. února 2013 v 18:08 | Vivienne |  V. Deník
Tak jsem si zase jednou udělala radost :3 Koupila jsem si roztomilej repráček, který vypadá jako králíček. Musím říct že mě Tesco mile překvapilo, za cenu 188 korun, jsem si odnesla velice kvalitný (a hlavně roztomilý) přístroj. Linkin Park zní teď ještě líp :33


A aby toho nebylo málo, pořídila jsem si i Angry Birds tričko. Je sice panský (pššt!), ale neodolala jsem, a i tak mi sekne. Tak jsem si utratila penízky, a za mojí milovanou Christine pojedu bez peněz ;D Už se superultrahustěkrutopřísnědémonsky těším :33 Snad přidáme nějaké společné články.


Áskni kolibříka --->

Apokalypsa

17. února 2013 v 12:50 | Vivienne
Jsem našla zase kravinku :D Chcete být zombie, jako třeba z The Walking Death? Tak to pro vás mám boží aplikaci "Dead Yourself". Jednoduše nahrajete svojí fotku, vyberete si jiné oči, ústa, nějaký doplněk. A máte skvělou fotku na pobavení přátel. Tady máte Chris, a pod ní jsem já :D





Můj milovaný Valentýn <3

16. února 2013 v 22:17 | Vivienne |  V. Deník
Letošní Valentýn byl skvělej. Noc jsem trávila u Barušky, protože měla narozeniny. Dokonce přišla i Rety. Nakoupily jsem tunu jídla. A pustily se do hodování. Převážně jsme dělaly fotky, a gify. Třeba následujcí gif nám zabral dvě hodiny :DDD A hodně jsme se zapotily.


Další v plánu bylo koukat na horor, ale nějak jsme to nestihly :D Tak na řadu přišel house a "tancování". Spát jsme šli kolem asi v jednu. Horší bylo vstávání do školy. A vlastně celý den ve škole. Říkám vám, 8 hodin ve škole po pětihodinovém spánku je sebevežda! :D Nakonec jsem to nějak přežila.


Jo, sice to nebyl romantický Valentýn, který bych ráda zažila. Ale někdy je kámoška lepší než kluk ;)

Áskni Vivienne -->

Valentýn a zlomené city :D

14. února 2013 v 16:53 | Christine |  Ch. Deník
Po někoho Valentýn, pro někoho normální čtvrtek... A třeba taky máte zlomené city? o.O Pro ty co mají zlomené city mám super písničku :DD

A máte rádi pejsky? Tak ještě jeden hit od paní Pojkarové :DD

Žádnej Bieber ani One Direction ale paní Pojkarová! :DDD
Btw. Omlouvám se těm, kteří budou mít noční můry ale nejste v tom sami taky se bojím :X :DD

Vzpomínky - 1. část

13. února 2013 v 17:12 | Vivienne |  Povídky - Vzpomínky
Volné pokračování povídky "Návrat do reality".

Seděla jsem na autobusové zastávce. V uších mi hrál rock. Byl slejvák, i přesto že jsem byla na autobusové zastávce, já nečekala na autobus, jenom jsem nevěděla kam jít. Můj přítel mě vyhnal z bytu. Po tom vyhrožování od mamky přítele, se mu ani nedivím. Svého otce jsem nikdy nepoznala. Nikdy jsem neměla kamarádky, jsem ten typ člověka, co je skoro neviditelný. Učitelé, spolužáci, rodina, všichni mě přehlíželi. Když v tom se objevil kluk, který mě zachránil.

Ale ten, mě vykopl z bytu. Z očí se mi valily slzy. Nikdo mě neslyšel, nikdo mě neviděl. Déšť smíval špínu z ulic. Přemýšlela jsem, co bude dál. Někdo se ke mě blížil, začala jsem mít stach. Raději jsem šla dál. Chodila jsem celou noc městem, jako nějaký zombík. Doufala jsem v záchranu. Ta nepřicházela.

Návrat do reality - 6. část

12. února 2013 v 20:39 | Christine |  Povídky - Návrat do reality
Chtěla jsem se rychle zvednout a jít se odmalovat, protože to poslední co jsem potřebovala bylo, aby se mi posmíval kvůli tomu, že jsem vypadal jak strašidlo. Začala jsem se zvedat, když mě najednou chytl a přitáhl si mě blíž a já úplně zmatená jsem se nechala a jen jsem se mu dívala do jeho krásných modrých očí. Pomalu se ke mně naklonil a políbil mě, zavřela jsem oči a jen si užívala jeho rty na mých, bylo to už tak dávno co mě takhle líbal. Svalili jsme se na postel a začli jsme se pomalu svlíkat, byla jsem jen v kalhotkách, když někdo zazvonil…

"Zrovna to začlo být zajímavý" povzdechl , vstal a šel otevřít. Já jsem se zatím zvedla a šla jsem se odmalovat. Když najednou do pokoje vtrhl mámin přítel.
"Ty jsi mi nerozuměla, když jsem řekl, že vypadneš?" začal na mě řvát.
"Ale.." začala jsem protestovat.
"Vypadni z města, ty děvko i s tím svým hošánkem jinak si vás najdu a něco uvidíte" řval na mě.
"Nech jí na pokoji" zastal se mě on.
"Jak se opovažuješ mi něco nařizovat ty skrčku" a jednu mu vrazil. Mámin přítel na mě ještě zavrčel, ať vypadnu z města a rychle vyběhl s bytu.

Návrat do reality - 5. část

8. února 2013 v 18:06 | Vivienne |  Povídky - Návrat do reality
Nakonec jsem souhlasila. Udělala jsem mu přednášku, ať se laskavě nechová jako perverzní prase, a nechá mě žít mím životem. Šla jsem si prohlídnout byt, když jsem otevřela masivní dvěře. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Nádherný a čistý byt, který byl moderně vybaven. Obývák byl zbarven do modra, s jednoduchou obývací stěnou a bílou sedačkou.

Pak mě přivedl do mého pokoje, byl malý, ale mě to stačilo. Dokonce tu měl i počítač. V hlavě se mi mihla myšlenka že bych se konečně mohla podívat na svůj facebook. Mamka mě k počítači mockrát nepustila. Když nebyl její miláček u ní, muslela si s ním neustále psát.

Když jsem se vybalila, zapla jsem počítač. Trvalo to pár minut než naskočil. Chtěla jsem se mezitím přivlíknout. Ale můj ex mi vlítnul do pokoje, s tím jestli nechci čaj, horké mléko, nebo něco jiného na zahřátí. Poprosila jsem ho o šálek kávy. Když jsem se podívala na obrazovku monitoru, vyděla jsem velké logo facebook. A vzápětí jsem i slyšela že mi někdo píše.

Kdo mě zase otravuje? Sedla jsem si na židly, ktreká pod mojí váhou zaskřívpala. Viděla jsem jméno mámina přítele. Vlastně těď už ex přítele. Začala jsem zase vzpomínat na to, co se stalo ráno. Začala jsem ustavičně brečet. Přišel můj ex, s šálkem kávy. Když mě viděl, upustil jí na zem. Trochu zakňoural. Myslím že se opařil, ale v tu chvíli mu to bylo asi jedno.

Ani nevím co se stalo. Najednou bylo ráno. A já ležela vedle něj. Naštěstí jsem byla oblečená. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem rozteklé linky. Začala jsem si na všechno vzpomínat.