DIY tričko s UFO

18. února 2016 v 21:20 | Vivienne |  V. Co se jinam nevešlo
Nedávno jsem projížděla WISH a uviděla úplně skvělý triko! Nejdřív jsem si říkala, že si ho koupím, ale když jsem doma našla obyčejné bílé tričko, řekla jsem si proč si ho nevyrobit sama?

Budeme potřebovat
- fixy na textil (já mám z IKEII)
- obyčejné bílé triko
- podložku (noviny, časopisy, ..)
- nůžky
- tužku


1. Nejdříve podložte tričko něžím tvrdým aby se něj lépe kreslilo. Pak vemte tužku a na triko si načrtněte vzor. V našem případě mimozemšťana s textem "I DON'T BELIEVE IN HUMANS".

2. Vezměte si fixy na textil a začněte vybarvovat - upozorňuju že to zabere dost času! :D Nejlepší bude, když necháte fixy zaschnout alespoň hodinu.


3. Když máte vzor hotový - je čas na nůžky! Ustříhnete si rukávy - tak aby tam nebyly švy! Pak límec u krku - také beze švů. A nakonec dole u břicha si uděláme výstříh - nejlepší bude, když si triko přeložíte napůl - viz. fotka - bude to více souměrné. A nezapomeňte konce zakulatit, ať to není tak nepřirozené.


4. A máme hotovo! Teď už stačí jen tričko vyprat - aby zmizely čáry od tužky a triko se trochu porovnalo. Nanejvýš na 40 stupňů!

 

NEMÁM ČAS, NEMÁM ČAS, NEMÁM ČAS ...

16. února 2016 v 7:33 | Vivienne |  V. Deník
( ... ale furt ho mám víc než Christine.)

Už dva roky se marně pokouším skloubit můj život, školu a blog dohromady ale prostě mi to furt nejde. Je to smutný, vážně to chci změnit ale je to skoro jako dostat 1 z matiky - pro mě mission impossible. Teď mám naštěstí týden prázdnin a tak se pokusím něco sesmolit aby to tu nebylo tak prázdné a nudné a náš blog by se vrátil na výslunní.

Takže ... Co nového? Jsem sama, nikdo mě nechce a asi jentak chtít nebude - možná když někoho uplatím... Na to taky ale nemám. Jediný, co od listopadu dělám je, že obrážím maturáky a naprosto si to užívám! Jsou to úplně nejlepší akce, který si vždycky užiju.





A můj Valentýn? Forever meloun.


DALŠÍ MARNÝ POKUS

24. října 2015 v 23:05 | Vivienne |  V. Deník
... o zaktivnění blogu.

Ale třeba se to tento povede.

Naposled jsem vám psala, jak úžasný byly prázdniny. Jsou to dva měsíce a zase je všechno úplně jinak.

Začla bych tím, že jsem opět nastoupila do školy a začla pilně studovat. Ehm, spíš "pilně". Každý den jsem byla venku do 9 a bavila se svým kamarádama a kamarádkama.

Jednoho dne při angličtině začla učitelka vykládat, jak se pojede do Anglie. Já už jsem automaticky ignorovala. Když najednou řekla "No navrhuju aby jela Viv. Samozřejmě, všechno bude hrazené, cesta, vstupy, jídlo i ubytování, vem si jenom kapesné." Myslela jsem, že tohle jentak nerozdejcham. No a jak bylo v Anglii vám napíšu v nějakým dalším článku, ať máte co číst. :D

Další skvělej výlet byl do Prahy. Opět jako modelka na Interbeauty, tentokrát ale s mojí kámarádkou Romčou z intru. No užila jsem si to víc než v roce 2013... Tak více fotek a tak, taky později.

Co se asi hlavně změnilo je to, že jsem zadaná! Ne, není to Lukáš. Je to kluk z intru, co se mnou byl v Anglii a už dlouho jsme si navzájem leželi v hlavě. Jsem s ním šťastná, jako jsem asi nikdy nebyla... <3

Tak ZATÍM.
 


PRÁZDNINY, ŽIVOT A TAK - 2. ČÁST

21. srpna 2015 v 17:50 | Vivienne |  V. Deník
/1. část/
Jak skončil červenec, skončila i moje brigáda. A já konečně měla trochu volného času. Opravdu jenom trochu, protože 13. srpna jsem nastoupila jako výpomoc v hotelu/servírka/prodavačka zmrzliny v nejmenovaném hotelu.


3. - 5. srpna 2015 - párty s trochu lásky
Mám pro vás zajímavý poznatek - ve Veselí nad Lužinicí jsou všichni veselí! Vážně. Přijela jsem původně za mýma milovanýma slečnama z intru, ale nakonec to dopadlo trošku jinak. Ehm, o tom později.

To pondělí bylo šílený horko, vystoupila jsem z autobusu a uviděla usměvavé tváře mých nejlepších kamarádek - Monča, Štěpánka a naše hostitelka Romča. Konečně! Strašně mi tyhle holky s jejich neustálýma vtípkama chyběly. Neviděla jsem jenom jedinou - mojí spolubydlící Aničku. A tak jsme šl domů a čekaly na Aničku. Kolem sedmé hodiny dorazili nějací příbuzní naší hostitelky. Nejdřív jsme si říkaly, že to budou nějací trapaci. Ale pak jsme je uviděly. Byli tam dva kluci, kteří nebyli uplně k zahození. Lukáš a Marek.

I s klukama jsem si sedli k večeři, v tu ránu přijela Anička! Konečně jsme byly kompletní! Párty mohla začít. A taky že začala. Sebrali jsme se i s klukama a šli se projít. Když jsme se vrátili, všichni byli unavení. Až na mě a Lukáše. Kecali by jsme až do teď kdyby nás nepřerušila Romča s tím, že už by jsme taky měli jít spát. A tak jsme šli. Spolu. V pyžamech samozřejmě. Řeknu vám, bylo užasný vědět, že je někdo vedle vás. Komu na vás záleží. Poprvé ve svém životě jsem zažila trochu romantiky.

Další den přijeli další kluci. Naši skvělý kamarádi z intru - Lůďa a Dandie. To byl další super den a už si ani nepamatuju, co všechno jsme dělali. Večer jsme se zase sešli s Markem a Lukášem. S Lukášem jsme tentokrát nezůstali jen u povídaní si, přešlo to i k polibkům.

Ráno jsem se probudila. Smutná asi jako nikdy v životě. Sice vedle mě byl Lukáš a usmíval se na mě ale .. Dnes odjíždím. Lukáš je z Ústí nad Labem. Je mu 19. Bude maturovat. Tak tenhle vztah nemá cenu. Poslední polibek. No co, alespoň si můžu ze seznamu životních přání odškrtnout letní lásku.







8. - 9. srpna 2015 - všechno nejlepší, mami!
Sice moje mamka měla narozeniny 19. června ale slavily jsme je až v tyto dny. Proč? Protože se konala (kdysi vážně super a velká akce) Vostrovní karneval. A tak jsem mojí mamce přichystala skvělej víkend. Začalo to ráno. Udělala jsem jí velkou snídani a dala její vysněnou kabelku a řekla jí ať se do toho sbalí, jako by nevěděla kam jede (a taky že nevěděla). Pak jsme nasedly do autobusu směr Praha.

V Praze jsme zašly na oběd. Ne ledajaký. Jako překvapení přišla maminky nejlepší kamarádka, kterou neviděla asi 10 let. Mamka z radosti rozbrečela. Po skvělém obědě jsem mamce oznámila že si musíme do hodiny vyrobit/koupit kostým. Naštěstí, poblíž bylo nakupní cetrum Flóra. A pak, s tunou tašek, obřím sombrérem jsme se řítily směr Mnichovo hradiště a tam už nás čekala teta se nepostaveným stanem.

Tak jsme se rozhodly, že ho postavíme, dokud jsme střízlivé. No, po zjištění, že nám chybí kolíčky, bez kterých náš stan nestojí, jsme se si řekly že budeme spát pod širákem. Tak jsme šly pařit. No pařit .. Pamatuji si, že když jsem byla malá byl Vostov plný lidi, super masek a tak. bohužel, dorazilo asi tak 30 lidi, z toho bylo tak 15 masek. Hodně mě to mrzelo, ale i tak jsem si to užila a moje mamka taky!

Mimo jiné v neděli jsem viděla i Chris a za to jsem hrozně ráda, protože mi šíleně chybí!





10. sprna 2015 - objev roku
Tenhle den jsem se stekala s Klárkou s v Písku, popovídala jí o Lukášovi a tak. A hlavně - objevily jsme úplně úžasnou kavárnu Kaférna. Fakt doporučuju. Strašně milej klučina, kterej vám ochotně poradí jaká káva je pro vás nejlepší a mají tam i super limču a frappé! Až budete v Písku, určitě se tam stavte!




11. sprna 2015 - bezdomovi navždy
Opět neplánovaný výlet do Budějovic za Romčou. Dokonce jsme potkaly i spolužáka Dana a pokecaly s ním o prázdninách. Já jsem se dozvěděla, že jsem prý strašná velicesprostéslovo. Hezký věci se o mě povídají, když si neumím vybrat kamarády. Nakonec jsme se stavily v Bubbleology a dostaly jsme ochutnanou novou limitovanou edici. Máte se na co těšit. :D




A teď? Teď šetřím na cestu do Ústí nad Labem. Každou desetikorunu, kterou jsem dostala do ruky od 3. srpna jsem si dala do sklenice. No, už mám 690 korun, a to jsem skoro nikde nebyla, abych mohla pořádně utrácet.


PRÁZDNINY, ŽIVOT A TAK - 1. ČÁST

20. srpna 2015 v 15:02 | Vivienne |  V. Deník
Jak jsem slibovala, je tu článek. Článek o mně. Já vím, jsem hrozná egoistka. Asi tak sto let nic nepsala a zabralo by mi strašně moc času psaním o věcech, které by vás nakonec stejně asi nezajímali. Proto začnu koncem školního roku.

26. června 2015 - poslední den školy
Pro většinu školáků nejlepší den z celýho školního roku. Pro mě a moje kamarádky ten nejhroší. Čekalo nás dvouměsíční odloučení z intru. Ráno po probrečené noci (už jsem depkařila a to jsem nebyla jeětě pryč z mého milovaného internátu) jsem se probudila do chaosu. Poslední intácký den je takový, protože je tu - stěhování všech nahromaděných věcí z pokojů zpátky domů. Pak vybírání šatů, bot, rťěněk, vymýšlení účesů, předávání květin milovaným vychovatelkám. Pak jsme naposled posnídaly a vyrazily pro naše nemochezká vysvědčení. Po společné fotce jsme se všechny vypařily jako pára nad hrncem. A ZAČALY PRÁZNINY.
Romanka/ Já/ Anička/ Monička/ Štěpánka

Hned v prvních dnech prázdnin jsem se dokázala pohádat s kamarádem a vůbec mi to není líto, protože už mě delší dobu štval. A další dny jsme strávila hledáním brigády. A po pár dnech jsem jí našla! Nebyla to nejlepší brigáda na světě ale co, zabila jsem tím volnej čas a taky si vydělám nějaký peníze.

Takže skoro celý červenec jsem vypomáhla v penzionu a restauraci - co to znamenalo? Převlíkat postele, umývat koupelny, dělala zmrzlinové poháry a saláty, skládala nádobí, obsluhovala a vlastně všechno na co si vzpomenete. Prvních pár dní jsem jezdila (jo, jezdila jsem na kole každej den skoro 30 kiláků) totálně mrtvá. To víte, když celý dny nic neděláte a pak najednou se po vás něco chce tak se to dá čekat. Ale pak už jsem si zvykla a byla jsem tam docela ráda.


26. července 2015 - uzavíraní pokrevního sesterství
Klasický přespání plný dělání kravin, focení, tuny popcornu a filmů. Nejvtipnější moment byl, když už nám vážně hodně hrabalo a dostaly jsme "úžasnej" nápad. BUDEME POKREVNÍ SESTRY!

Nejdřív jsme si řekly že to uděláme jako ve Vinetuovi a rozřízneme si dlaně. Pak nám došlo že to bude krvácet. Hodně krvácet. Další čtvrt hodinu jsme tedy vymýšlely kam se říznout, aby to moc nekrvácelo, moc nebolelo ale byla z toho jizva. Pak nás napadlo super místo - malíček.

Vzaly jsme nože a šly na věc. Řezaly jsme, řezaly a nic. Vzali jsme jehlu. Nic. Další půl hodinu jsme se řezaly totálně tupým nožem, bolelo to ale stále žádná krev! Nakonec jsme to zvádly - avšak na jiném místě, na spodním článku palce. Krve byla sotva kapka ale i tak - můžeme chlubit tím, že jsme pokrevní sestry!
tohle sem dávám jenom kvůli následující fotce








28. července - trošku větší nakupy
Svělej výlet do Budějic s mojí nejmilejší Romčou a Kájou, kde jsem utratila spoustu peněz z brigády. Sice nebyl nějaký nelepší den ze všech, ale i přes to, jsem si ho užila.


Kam dál